Výběr vysoké školy může být jako Ruská ruleta. Buď si vyberete tu správnou anebo se pár let budete otravovat. I Tomáš Rábek měl nejdříve při výběru školy trochu nejistou ruku. Dnes je již absolventem Vyšší odborné školy informačních studií a dokázal spojit nově objevený talent a zapálení pro věc s přijímáním výzev. Vzniklo z toho i nemálo úspěchů.
Nepřijetí na vysokou školu. Focení sprejových maleb. Ano, nezní to zrovna jako raketový start kariéry. Právě díky tomu však v sobě Tomáš Rábek objevil talent, který ho dnes i živí. Zakázky si sehnal už při studiu na Vyšší odborné škole informačních studií a výsledkem jeho snažení byla samostatná výstava, knižní publikace a vstupenka do kreativního života.
Tomáši, bylo pro Vás studium na naší škole jasnou volbou?
No to vůbec ne. Táta ze mě chtěl mít inženýra, a tak jsem se nejprve hlásil na ČVUT a ČZU. Jenže mě nevzali, tak jsem hledal náhradní řešení. Zajímal mě nějaký obor, který se specializuje na grafiku. Naštěstí jsem našel program Interaktivní grafika a vizualizace, za což jsem byl moc rád. Potěšil jsem rodiče, kteří chtěli, abych pokračoval ve studiu, a zároveň jsem začal dělat něco, co mě opravdu baví.
Překvapilo Vás studium něčím?
Musím přiznat, že ano. Nechci, aby to znělo nějak nabubřele, ale možná jsem v sobě odhalil fotografický talent. Nejspíš za tím stojí i super učitel, který mě díky svému neformálnímu přístupu a vlastní zažranosti do fotografie nadchl pro věc. Nejdříve všechny studenty seznámil s historií fotky od úplné píky, pak jsme přešli k technice a úplně nejvíce nás všechny studenty samozřejmě bavily jednotlivé fotografické fígle. Naučili jsme se i spoustu věcí z postprodukce.
Víte o tom, že jste byl vlastně takovým studentem „průkopníkem“?
Ano, to je vlastně pravda. Všichni z ročníku jsme byli prvními studenty, protože tento obor byl akorát uvedený do osnov školy. Abych tu jenom nechválil, musím říct, že to bylo trochu znát na vybavení školy pro výuku. To se naštěstí ale velmi rychle spravilo a škola stačila vše dohnat. V současné době má úplně špičkové vybavení, a to nejen pro výuku Interaktivní grafiky a vizualizace, ale i dalších oborů.
Co například?
Studenti mají k dispozici 3D laboratoř, několik 3D tiskáren, specializované ateliéry nebo multimediální studio. Díky tomuto vybavení a pod vedením odborníků studenti získají znalosti a dovednosti v oblasti užité grafiky, multimédií, scenáristiky, dramaturgie nebo postprodukce. Naučí se pracovat ve specializovaných počítačových programech, jako jsou například Maxon Cinema 4D, Blender nebo Adobe Creative Cloud. Budou také zpracovávat úkoly v rámci filmové tvorby, tvořit scénář, točit videa a finalizovat je.
Jde skloubit studium a vydělávání peněz?
Nejen, že to jde, ale podařilo se mi sehnat brigády dokonce v oboru, který jsem studoval. Samozřejmě až postupem času, kdy už člověk něco umí. Nejen, že člověk není závislý jen na kapesném od maminky, ale také se potká se skutečnou praxí a udělá si užitečné kontakty do budoucna.
Vzpomínáte si, kdy přišel první úspěch?
To víte, že si vzpomínám. Na takovou náhodu se nedá zapomenout. Jednou jsem takhle fotografoval pouliční graffiti a přitom mě oslovil neznámý muž. Kdo by čekal, že se z takové situace vyvine spolupráce s komunitou působící především na pražském Černém Mostě? Říkající si Stop Zevling. Tento název nese i multižánrový festival, který probíhá tamtéž. Slovo dalo slovo a já jsem se zapojil do projektu, který měl mapovat historii této čtvrti skrze knižní publikaci s názvem Linka č. 141.
Jaký měla tato spolupráce výstup?
Moje fotografie se objevily nejen ve finální podobě knihy, ale ze snímků a videí, které zachycovaly tvorbu publikace, vznikl i samostatný dokument. Ten diváci mohli vidět dokonce v jednom z kin sítě CineStar, a kde jinde, než na Černém Mostě. A letos v únoru, kdy byly kvůli pandemii Covid-19 všechny kulturní akce pozastavené, byly snímky vystavené přímo v obchodním domě Centrum Černý Most.
Věříte po této zkušenosti na náhodu?
Já myslím, že náhody neexistují. Není ani tak důležité, co se děje, ale jak si s tím poradíte. Vlastně jde jen o to, rozeznat včas šanci, chytit se jí a nebát se nových výzev.
Jaké máte plány teď?
V pořádání výstav bych chtěl určitě pokračovat. Možná to teď bude znít trochu jako sci-fi, ale jednou bych chtěl vidět viset své fotografie v galerii Mánes.
Je něco, co byste poradil mladým lidem na cestě ke splnění jejich přání?
Sněte a nebojte se mít vysoké cíle. Studujte to, co vás baví a pro co cítíte zapálení. A hlavně nepolevujte, když se hned nedostaví hmatatelný úspěch. Však on na vás někde čeká a přijde v pravý čas.