I učitel je jenom člověk. Má své zájmy, kterým se věnuje po práci. Zajímá vás, co dělají ti z VOŠIS, když za nimi zaklapnou dveře školy? Nebo co si myslí o oboru, ve kterém vynikají? Mnozí z nich vás možná překvapí.
Ing. Anna Luxová
Je srdcem školy, vždy připravená nabídnout radu a pomoc. Inženýrka Luxová je zástupkyní ředitelky pro teoretické vzdělávání. Vyučuje hlavně předměty spojené s elektronikou a elektrickými obvody, a to jak teoreticky, tak prakticky.
Učíte předměty, které nejsou ani snadné a na první pohled, ani zábavné (Teorie elektrických obvodů, Základy elektronických obvodů, Přenosové informační systémy a Cvičení ze základů elektrotechniky). Jak to děláte, abyste upoutala pozornost studentů a třeba je i nadchla pro věc?
Máte pravdu, ani jeden z mých předmětů rozhodně není procházka růžovou zahradou. Ale ruku na srdce. Vždycky je to o učiteli. Záleží na tom, jak k výuce přistoupí. Jestli bude za kata a honit si vlastní ego, anebo bude pro studenty zkušenějším parťákem. Já se celý svůj profesní život snažím řídit tou druhou variantou. Snad se mi to i daří.
Svědčí o tom i situace, kdy mi jeden student při imatrikulaci řekl, že na školu chodí rád, protože si tam připadá jako v rodině. Může se prý vždy na každého obrátit, a když má nějaký problém, společně ho řešíme. To mě tenkrát hodně zahřálo u srdce. Brala jsem to jako velkou pochvalu celého týmu skvělých učitelů i dalších pracovníků školy.
Abych se ale ještě vrátila k původní otázce. Velmi se mi osvědčila skupinová výuka. Ta mě děsně baví. Vždycky skupinu namíchám tak, aby byla různorodá. V každé se najde někdo hodně dobrý, někdo slabší nebo třeba introvert. Na mně a na způsobu zadávané práce je přimět všechny, aby fungovali nejen sami za sebe, ale také aby začali spolupracovat. S touhle metodou mám opravdu velmi dobré zkušenosti a studenti díky ní dosahují i mnohem lepších výsledků a zároveň se rozvíjejí.
Co děláte, když zrovna neučíte?
Teď se asi zasmějete, ale buď koukám na filmy, kde se musí hodně přemýšlet, třeba na detektivky, anebo studuji. Vážně. Ať už se fakticky vzdělávám ve svých oborech, nebo se neustále snažím zlepšovat ve vedení týmu. Ten totiž funguje úplně jinak než třeba před dvaceti lety. Generace mladých lidí se pořád mění. Snažím se s nimi neustále držet krok, abych rozuměla jejich problémům a dokázala se jim přizpůsobovat. Zkrátka žiji s nimi v té jejich generaci. Je to hodně těžké, ale nesmírně krásné. A abyste si nemysleli, že jen pracuji – miluji procházky jehličnatým lesem, protože je v něm krásné ticho a nádherně voní.
Mgr. Michael Fokt
Na naší škole vyučuje předměty spojené s fotografií, poskytuje ale i individuální fotografické kurzy. Je držitelem 1. místa prestižní fotografické soutěže Czech Press Photo. Zaobírá se především dokumentováním přírody, vystudoval totiž Přírodovědeckou fakultu na Univerzitě Karlově, obor zoologie.
Vzpomenete si na svůj první fotoaparát?
Ano, a docela dobře. Už proto, že jsem ho měl před pár dny opět v ruce, když jsem fotografoval snímky “dřevní” fotografické techniky pro výukové účely. Ve své době před čtvrtstoletím, kdy jsem ho pořizoval, však dřevní nebyl. Můj Nikon F801 byl tehdy vrcholovým modelem. Pomohl mi nastartovat profesionální kariéru a tenkrát na něj padly téměř veškeré peníze ze spoření, které rodiče zakládají svým dětem. Naši museli mít kolem hlavy svatozář, ale když se na to podívám zpětně, zas tak špatná investice to nebyla. Určila totiž směr mého života, který je víc než zajímavý…
Fotíte převážně malé živočichy, jakého snímku si vážíte nejvíce?
Vlastně fotím všechno od snímků pořízených dírkovou komorou přes mozkové operace po rybáře na odlehlém ostrově Rodrigues, slony v Keni a oslavy korunovace krále v Thajsku. Makro mám ale opravdu rád, protože při fotografování malých tvorů se člověk ponoří do světa, který by jinak téměř stoprocentně přehlédl. Při fotografování detailů se navíc pohybuje hloubka ostrosti v řádu milimetrů, takže člověk musí pracovat s opravdu nekompromisní přesností. O to jsem radši, když se to povede. A jakého snímků si vážím nejvíce? No, už je to sice pár let, ale asi série snímků malých pavouků skákavek. Lovili jsme je v Řecku s mou ženou Markétou na svatební cestě, takže už od začátku poznala, zač je to se mnou loket. Pak jsem s nimi vyhrál první místo v kategorii Příroda v soutěži profesionálních fotografů Czech Press Photo, takže radost na kvadrát. 🙂
Vytvořil jste si během karantény nějaké návyky, které byste si chtěl ponechat i po jejím skončení?
Ano, určitě jeden – spát skoro každý den do sytosti. To by mě bavilo až do smrti. Ale teď vážně – na karanténu jsme u nás doma preadaptovaní. Z domova s Markétou pracujeme od samého začátku, takže žádná ponorka nehrozila. Se zavřením hranic jsem však zjistil, kolik krásných míst máme tady u nás v české kotlině. Zapamatuji si to, a až ještě trochu zestárnu a nepotáhne mě to na druhý konec světa, všechna je s radostí objevím.
Ing. Kateřina Jeníčková
SQL a jeho aplikace pro web, Organizace znalostí a informací a Počítačová grafika. To jsou předměty, které na škole inženýrka Jeníčková vyučuje.
Jaký programovací jazyk je Váš nejoblíbenější a proč?
Nejraději mám XML technologie. Dají se využít téměř všude a můžete si vybrat přesně tu technologii, kterou potřebujete. Můžete si i svůj vlastní jazyk pomocí XML technologií vytvořit a uvést ho do světa. Je zde velká variabilita. Mám ráda i Javu připadá mi elegantní, dá se v ní cokoli vytvořit. Hezky se v ní vyučuje objektově orientované programování. Je nezávislá na platformě. Samozřejmě se ale každý jazyk hodí na něco jiného, takže záleží, co chci zrovna vytvořit. Pro webové aplikace bych si pak asi vybrala kombinaci PHP, JavaScriptu, CSS a HTML.
JUDr. Alexander Makajev
Studenty učí základům práva, a to především v prvním ročníku.
Lze podle Vás skrze právo dosáhnout spravedlnosti?
Bohužel podle mého názoru nelze. Právo je pouze nástrojem, který stanovuje určitá pravidla, o kterých rozhoduje ten, kdo drží moc.
Ing. Michael Kupec
V prvním ročníku studenty inženýr Kupec vyučuje předmět Elektronická dokumentace, při kterém se studenti přiučí, jak používat programy jako Word a Excel. Dále ve studentech rozvíjí základy marketingu a řízení podniku. Studenti si vytvářejí a vedou fiktivní firmu, zpracovávají nejrůznější analytické metody a své nápady také prezentují.
Jak zůstáváte v dnešním světě neustálých pokroků a inovací v obraze?
Mám zálibu, která mi situaci dost usnadňuje. Čtu, co se mi dostane do ruky. Jsem předplatitelem několika novin, tímhle způsobem vstřebávám pokrok a inovace takříkajíc interdisciplinárně. Navíc mi zůstalo nadšení pro klučičí hračky od aut po kosmické lety. A protože nemám televizi, ani nejsem nijak aktivní ve sebeprezentaci na internetu, zůstává mi dost času na vstřebávání trendů, což je ale vlastně jen vedlejší efekt výše uvedeného.
Odkud sbíráte nové poznatky z oblasti marketingu nebo informačních technologií?
V rámci dalšího sebevzdělávání jsem nucen občas vyprodukovat nějaký odborný text, takže musím číst vědecké články, abych zůstal v obraze. Používám tedy vědecké databáze jako Web of Science, Scopus, ProQuest. Dobrým pomocníkem nicméně může být i Google Scholar. Zároveň ale platí vše uvedené v předchozí odpovědi.
MgA. Tomáš Polenský, Ph.D.
Vystudoval Filmovou školu ve Zlíně a následně také studoval na pražské FAMU obor střihová skladba. Za svou tvorbu již získal několik ocenění, třeba na FAMUfestu nebo Mladé kameře. Věnuje jak režii, tak kameře a střihu. Všechny tyto zkušenosti se snaží studentům předat a zasvětit je do základů filmové tvorby.
Jaká byla Vaše první zkušenost se světem filmu?
Když jsem studoval VOŠ Filmovou ve Zlíně, tak jsem se dostal jako runner k natáčení filmu O rodičích a dětech Vladimíra Michálka. Poprvé jsem se stal součástí profesionálního štábu. Byl jsem k ruce pomocnému režisérovi, staral jsem se o herce, vysílačky a případně prosil chodce nebo řidiče automobilů, aby se na chvíli zastavili a nevcházeli nebo nevjížděli do záběru. Bylo to úžasné setkání s hereckou legendou Oldřichem Somrem a skvělým hercem Davidem Novotným. Hodně jsem pozoroval a učil se od profíků. Když se pak stalo, že si pomocný režisér zlomil nohu a já ho měl nahradit, dost jsem se vylekal té ohromné odpovědnosti. Pomocný režisér totiž organizuje celý „plac“ při natáčení. Naštěstí mi původní „pomocňák“ kryl záda a vše bylo od něj dobře připravené, takže jsem měl minimum starostí. Byla to pro mě ohromná zkušenost, kterou jsem využil hned v témže roce při natáčení absolventského filmu.
Kdy jste prvně věděl, že se chcete věnovat režii a střihu? Co byl první impuls?
Když jsem viděl v kině Pána Prstenů: Společenstvo prstenu, věděl jsem, že chci být filmařem. Bylo mi tehdy šestnáct a dal jsem se do adaptace Hobita. Bohužel jsem si vzal příliš velké sousto a ukázalo se, že je to v amatérských podmínkách a bez zkušeností nemožné. Dvakrát jsem se hlásil neúspěšně na FAMU na režii. Mé tehdejší talentové práce byly ale dost hrozné. Mezitím jsem vystudoval filmovou školu ve Zlíně, kde nás učil Tomáš Doruška, který je střihačem a zároveň režisérem. Inspiroval mě k tomu, abych se přihlásil na FAMU na střih. “Střih je druhá režie”, říkal, a tak jsem se přihlásil na střih a na podruhé mě konečně vzali. Střih je skvlá katedra, kde jsem se mohl věnovat autorské tvorbě. Navíc tam učí režiséři jako Ivo Trajkov nebo Drahomíra Vihanová, která již bohužel není mezi námi. Jsem strašně rád, že jsem ji zažil.
Nebál jste se toho, že pokud si vyberete tento obor, budete mít problém s uživením se?
Tím, že jsem se vlastně omylem stal studentem střihové skladby byl vyřešen i problém s uživením se. Pro střihače je vždycky spousta práce, kdežto režisérem chce být každý a někdy se o práci doslova perou. Navíc režijní práce znamená mnohdy poměrně časově náročnou investici do přípravy projektu bez nároku na honorář. Teprve poté, co projekt dostane zelenou, dostává režisér zaplaceno. Měl jsem velké štěstí, že mě objevila producentka Julietta Sichel a splnila mi sen natočit si celovečerní hraný film Smečka. Jedná se o teenage drama o šikaně z hokejového prostředí, které bylo v kinech pouze čtyři dni v říjnu 2020. Jakmile se kina otevřou, vyrazte na Smečku!
Mgr. Bronislav Čepek
Vyučuje především knihovníky a muzejníky, a to předměty spojené s kulturou, dějinami umění a kulturním dědictvím.
Je nějaká stavba na území České republiky, která se vám natolik vryla do srdce, že se na jí jezdíte opakovaně dívat?
Čím více jsem toho poznal, tím více věcí si cením. Je to podobné, jako se mne zeptat, jakou barokní hudební kompozici mám nejraději. Vzpomenul bych si v tu chvíli na dobrých padesát, mezi nimiž bych nedokázal rozhodovat. Zkusím to intuitivně, co mne první napadne. U architektury to bude patrně klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta v Kladrubech u Stříbra, je to dílo Jana Blažeje Aichela Santiniho ve stylu gotizujícího baroka. Tato stavba mne fascinuje vně, a ještě více uvnitř, to je vskutku mimořádné dílo. Ale možnost vypsat jich padesát by mi situaci ulehčilo více.
V jakém historickém období byste chtěl žít a proč?
Na škole je o mně známo, že mám mimořádný vztah k baroku jako době i k tomu, co tato doba generovala. Ztotožňuji se s barokním člověkem a jeho přístupem ke světu, fascinuje mě barokní kultura v jakékoliv své podobě, hudba, literatura, malířství, sochařství, architektura, umělecká řemesla, mám řád její emoční náboj, její energii, exaltovanost, dvouposchoďovost, transcendentnost, její úžas i pokoru, prostě vše, co k ní patří. Věnuji se baroku už přes třicet let, tak se to na mně už muselo nějak podepsat.
PhDr. Marcela Buřilová
Na škole zasvětí studenty do světa informačních studií a paměťových institucí. Ve třetím ročníku také studenty provází a dohlíží na jejich odbornou praxi a také vede seminář k absolventské práci. Na VOŠIS také několikrát organizovala akce pro Českou origami společnost.
Pokud byste měla studentům doporučit přečtení jedné knihy, o jakou by šlo?
Díky tomu, že jsem měla přece jen víc času než při běžném režimu, vrátila jsem se ke klasickému čínskému románu Sen v červeném domě od Cchao Süe-čchin. Je to mimořádné dílo, uchvátilo mě už při zatím jediném vydání v letech 1986-1988. Už několikrát jsem se k němu vrátila a teď jsem si ho zase užila. Čtení stejného textu v různých životních obdobích s sebou nese nové vnímání.